Asi se mi dosud nikdy nestalo, že by se koncert nějaké americké kapely domluvil přímo v mém autě, a ještě ten den se konal. Nebudu vás zatěžovat detaily: long story short. Vše se seběhlo zhruba dvě hodiny před tím, než měl koncert proběhnout. Kalifornské kapele SPY se v Německu vysypala dodávka a nestihli se přepravit do Slavonic, kde ten den měli hrát. Kapela míří z Německa do Prahy ve dvou taxících a Plzeň jí stojí v cestě. Akce uspořádat narychlo koncert je celkem bizarní podívaná z pohledu řidiče, vedle kterého se všechno děje. Ať už jde o to, s jakou rychlostí se mladá promotérská banda „u Toutatise“ dokáže zaktivizovat, kolik nadšení do toho dokáže vložit, nebo o vrtochy kapely, které by asi nebylo fér tu blíže specifikovat. Nicméně, během hodiny je domluven prostor i podmínky hraní. Vypadá to na dvojkoncert SPY a plzeňské powerviolence trojice LILIXELBE.

Obě kapely hrají něco kolem patnácti minut, takže výkop někdy po deváté ve zkušebnách, které se nacházejí na zapadlém místě na Roudné, kde dříve snad byla nějaká mexická restaurace, před tím pornokino a před tím bůhvícoještě. Dneska tu v každém případě hrají koncert SPY a LILIXELBE. Ještě pět minut před tím, než se poprvé hrábne do strun, je místo prázdné. Při první písničce se situace rázně mění. Jakoby lidé vylezli z každé pukliny ve zdi. Tak, lidí tu není moc, ale i ta dvacítka dorazivších dělá v malém prostoru důstojnou kulisu. LILIXELBE drží stále prvenství v tom, že jsou funkční powerviolence kapela s nejnižším věkovým průměrem na domácí scéně. Koncert odsýpá parádně, náklepy střídají dunivé válce proložené stopkami, trochu zahuhlaně štěkavý vokál. Chce to jen ještě občas víc přitlačit na pilu a zrychlit tempo. Často mám pocit, že atmosféra je více uvolněná, než kdykoliv jindy. Koncert LILIXELBE dali s úsměvem, bez nějaké strnulosti nebo ztuhlosti. Situace nahrává naprosto unikátní atmosféře, kterou si chce každý užít.

Při SPY cihlový prostor přímo vybouchnul. Ze zdí padá omítka, lidi vytírají podlahu svými těly a zpěvák se snaží o stagediving z baru vedle pódia nebo u jiných probíhá přímo z kopáku, na který se hraje. Situace fakt šílená. Přitom SPY nehrají nějaký brajgl, ale celkem přehledný dvoukytarový kolovrátkovitý hardcorepunk, který se většinou odehrává ve středních tempech. Nic to ale neznamená. Nadšení všech tu tvoří loužičky na podlaze, už jsem si dlouho nesáhl na tak živelnou sdílenou euforii, kterou dokáže vytvořit opravdu jen hrstka lidí. Určitá komornost se tu snoubí s erupcí upocené radosti a spontánnosti.

V sestavě SPY jsou k vidění figury z powerviolence WORLD PEACE a to dává koncertu ještě trochu více zvláštní atmosféru. Jsem si jist, že na jejich desky tu pár lidí nedávno přísahalo. Je to jako by vám v devadesátkách napochodoval Arnie přímo do pokojíčku a podepsal vám plakát z Terminátora 2. První americká kapela, která byla ve zkušebně kluků z HYACINTH a LILIXELBE. Není to splnění dětského snu? Kdo nezažil, možná nepochopí.